Sestava do U v obýváku: úzká stěna, nebo široký roh?

Materiál hraje roli víc než vzhled. Lamino desky s hranou z ABS vydrží běžné použití, ale u spojů se časem mohou odlupovat. Masiv je těžší a citlivější na vlhkost, zato se dá opravit. Kovová konstrukce nohou je spolehlivější než dřevěná, pokud jde o rozkládací mechanismus. Sedačku volte s odnímatelným potahem, jinak ji po pár měsících nevyčistíte. U polstrovaných částí sledujte hustotu pěny – příliš měkká sedačka se po hodině sezení prohne a stůl přestane být použitelný jako pracovní plocha.

Druhá častá chyba je tmavá látka u zdroje světla. Pokud lampa svítí přímo na tmavý závěs, vznikne ostrý přechod mezi jasným a černým polem. Oko se na tento kontrast upne a zbytek pokoje zmizí. Řešení je jednoduché: buď lampu nasměrujte na strop, nebo dejte před závěs světlou vrstvu, třeba průsvitný závěs. Tím se světlo rozptýlí a tmavá látka zůstane v pozadí, kde má být.

Rozmístění sestavy do U v běžném obýváku je vždycky kompromis mezi tím, kolik lidí chce sedět u televize, a tím, kolik místa zbude na průchod. Typická paneláková obývací stěna má šířku tři až tři a půl metru, takže každý centimetr hraje roli. Než začnete cokoliv přesouvat, změřte si dvě věci: šířku místnosti mezi zdí a protější stěnou a vzdálenost od rohu, kde chcete sestavu postavit, k protilehlé zdi. Právě tyto dva údaje určí, jestli se do U vejdete, nebo jestli skončíte s neprůchodným blokem nábytku.

Pro volný prostor pro nohy platí, že na šířku potřebujete alespoň 60 cm, pohodlněji 70–80 cm, aby se nohy daly překřížit a podložka se vešla vedle. Do hloubky pod stolem počítejte s 45–60 cm, abyste mohli sedět celým stehnem pod deskou, ne jen špičkami. Podnožka pak zabírá dalších 30–40 cm hloubky, proto ji nekupujte naslepo bez měření. Zkuste si před nákupem sednout ke stolu, který má podobné rozměry, a sledovat, kde vás tlačí.

Vytahaná látka po dvou letech nemusí znamenat konec. Rozhoduje, kde k napětí došlo a jaký typ materiálu držíte v ruce. Pružné pleteniny se vrací hůř než tkaniny, ale i tam existují postupy, které sednutí zmírní. Než začnete cokoli dělat, prohlédněte si vlákna proti světlu: pokud jsou přetržená nebo zplstnatělá, jde o nevratné poškození a žádný zásah nepomůže. Pokud jsou vlákna jen uvolněná a posunutá, má smysl zkoušet nápravu.

Praktický postup je jednoduchý. Nejprve si na zemi vyznačte páskou obrys budoucího U. Potom si stoupněte do místa, kde bude televize, a zkontrolujte, jestli na vás sedačka nepůsobí jako bariéra. Nakonec projděte všechny cesty, kterými se v místnosti běžně pohybujete. Pokud musíte někam našlapovat mezi sedačkou a konferenčním stolkem, je stůl moc velký nebo U moc široké. Konferenční stolek by měl od sedačky stát 35 až 45 centimetrů, aby se dalo pohodlně vstát. Víc místa znamená, že se k televizi nedostanete, aniž byste obcházeli celý nábytek.

Nejčastější chyba je podcenění průchodu za sedačkou. Lidé postaví U tak, že se opěradlo dotýká zdi, a zapomenou, že za ním vede cesta k balkonu nebo k topení. Pokud za sestavou není alespoň 60 centimetrů, přestane být průchozí a vy budete obcházet celý obývák. Druhá chyba je příliš dlouhé U. Každá bočnice delší než dva metry znamená, že člověk sedící v rohu má hlavu daleko od televize a špatně slyší. Optimální délka jedné strany je 150 až 180 centimetrů. Delší sestava už se rozpadá na dvě samostatná posezení a ztrácí smysl.

Prvním krokem je polštář vyzkoušet vleže, ne vsedě. Lehněte si na záda a vložte ruku mezi polštář a podložku. Pokud dlaň proklouzne bez odporu, je polštář příliš tenký. Když naopak cítíte tlak na temeni a brada se tlačí k hrudníku, je příliš vysoký. U spaní na boku by měl polštář vyplnit prostor mezi ramenem a uchem tak, aby byla hlava v ose páteře. Zkuste to tak, že přitisknete bradu k rameni a poté uvolníte – pokud se hlava ohne do strany, je polštář špatně tvarovaný.

Kolik místa spolkne roh a kolik bočnice Rohový dílec je největší žrout prostoru. Bývá to čtverec o straně 90 až 100 centimetrů, ale protože kopíruje roh, zabere fakticky víc místa než dva samostatné díly. Pokud máte v rohu okno nebo radiátor, rohový dílec tam nedostanete a musíte ho nahradit dvěma křesly. Počítejte také s tím, že opěradla a područky přidávají na každé straně deset až patnáct centimetrů. Sestava, která vypadá na půdorysu úsporně, po postavení často zabere o půl metru víc, než jste čekali. Vždycky si proto udělejte šablonu z novin nebo kartonu a položte ji na zem. Ušetříte si zbytečné stěhování.

Základní pravidlo pro sestavu do U zní: na každou stranu písmene U potřebujete alespoň 80 centimetrů hloubky, tedy sedák plus místo na nohy. To znamená, že samotné U zabere na šířku minimálně 160 centimetrů, pokud stojí obě bočnice proti sobě. Ve skutečnosti ale bočnice nestojí přímo proti sobě, nýbrž svírají s hlavní stěnou úhel, takže reálná šířka bývá 180 až 220 centimetrů. Do místnosti o šířce 320 centimetrů se tedy vejde U, ale na průchod mezi sedačkou a protější stěnou zbude jen kolem jednoho metru. To je minimum, na kterém se dá projít, ale už se tam neprotáhne kočárek ani člověk s berlemi.